Kutnohoráci na cestách - Peru
25.4.2011 -
Kategorie: Tipy na výlet
autor: redakce,
přečteno: 881x
, komentářů: 8
V novém seriálu Kutnohoráci na cestách se s Michalem Vavákem podíváme do země Inků – Perú, jež není jen o Machupicchu, jak pro většinu z nás znamená.
Tato nádherná země jižní Ameriky má kromě „ztraceného města“ ještě mnoho co nabídnout a přesvědčila mne o tom dokonce na vlastní kůži.
Po trošku složitější ose Praha-Barcelona-Madrid-Lima přistáváme koncem března v NEJvětším městě Peruánské republiky, 9-timilionové Limě. Jelikož trávení času v hlavních městech, jejichž populace se blíží populaci České republiky, nepatří mezi naše hobby, ihned nastupujeme do busu směr jih a město Ica. Nedaleko Icy na nás čeká Mekka světového sandboardingu, jízdy na písečných dunách, oáza v poušti – Huacachina.
.jpg)
Zde se zdržujeme přes noc, sám surfování po písku vyzkouším, ale starého psa, co holduje lyžování, na prkno těžko postavíte. Ať už na sníh nebo na písek.
Pouštní obrazce - Nazca
Další naše cesta vede do města, které dalo jméno světoznámým pouštním obrazcům – Nazca. Kolibříka, strom ani pavouka ale nevidíme, ty jsou viditelné pouze z letadla za poněkud větší finanční příspěvek. Pestřejší přehled o obrazcích Nazca Lines, ale i o místních dávných kulturách podává Museo Didáctico Antonini, které byste si neměli nechat ujít.
Z Nazcy míříme do druhého NEJhlubšího kaňonu světa – Colca, který je dvakrát(!) hlubší než americký Grand Canon, když rozdíl mezi jeho nejvyšším a nejnižším bodem činí téměř 3000 metrů.
Ten úplně NEJhlubší na světě leží jen 4 hodiny jízdy od Colcy a jmenuje se Cotahuasí. Neuvěřitelné scenérie, nekonečné sestupy, ale i výstupy, let kondorů, dravost řeky Río Colca mi přinesly jeden z nejsilnějších zážitků peruánského cestování. Drsný život tamních obyvatel, místa bez elektřiny, bez aut, tvořily velký kontrast s „naším“ stylem konzumního života. Po třech dnech v kaňonu nás vítá bílá perla jižního Peru, skoro milionová Arequipa, druhé NEJvětší město Perú. Tu z výšky dosahující bezmála 6000 metrů střeží vulkán El Misti a naopak přes 6000 metrů vysoká, jedna z NEJlépe dostupných šestitisícovek, Chachani.
Jezero Titikaka
Po snídani na Plaza de Armaz, jak se ostatně jmenují všechna náměstí v Perú, pokračujeme v našem putování, tentokráte stále níž a na východ, do Puna, k bráně na NEJvýše položené jezero světa – Titikaka a nadmořská výška 3810 m.n.m. je pro našince slušně znát. Dvoudenní výlet na ostrovy Amantaní a Taquille, kterým předchází zastávka na ojedinělých plovoucích ostrovech Los Uros, nás přivádí k původním obyvatelům jezera Titikaka – indiánům Kečua – a zároveň nabízí možnost důvěrně poznat jejich život, kuchyni a zvyky.
Z Puna se stáčíme na severozápad a překonáním sedla La Raya sjíždíme do bývalého hlavního města celé říše Inků – Cusca. V něm se ale příliš nezdržujeme, hned druhý den vyrážíme směr jeden z nových sedmi divů světa, Španěly nedobyté a letos slavící 100 let od svého objevení – Machupicchu. Téměř každý z nás ví, jak výtečně zachované ruiny ztraceného města vypadají, ale samotná realita vám zastaví dech.
Po zastávce v Ollantaytambu a jízdě vláčkem do Aguas Calientes stojíme jedno úterní dubnové ráno na prahu jednoho z nejkrásnějších divů na světě! Bůh slunce Inci k nám byl ten den milosrdný, nepršelo a mlha se sluncem představovaly ztracené město Inků každou minutu v jiné podobě.
Río Urubamba a Machuupicchu
Úchvatná byla i o několik set metrů níže divoká Río Urubamba, řeka provázející nás celou dobu z Cusca, a jeden z přítoků NEJvětší řeky světa – Amazonky.
Se zážitkem na celý život z Machuupicchu pokračujeme návštěvou i ostatních nádherných míst ve Valle Sagrado – úchvatné terasy v Ollantaytambu a podobně zachovalý komplex jako na „Machu“ nalézáme v Pisaqu, žasneme i nad jakýmsi amfiteátrem v Marasu, které nakonec sloužilo pro výzkum hospodářských plodin a něco z jiného soudku byla návštěva Salineras u Morray, kde se sůl získává přírodní cestou.
Cusco a jeho okolí by si vyžádalo minimálně týden času, ale ten my bohužel nemáme. Dva dny nám trvá cesta přes Limu (obrázek níže) do NEJvyšších peruánských hor – Cordillera Blanca.
Moc se těším, že aspoň na chvilku zahlédnu NEJvyšší vrchol Perú, druhou NEJvyšší horu celého amerického kontinentu a západní polokoule stejně jako NEJvyšší tropickou horu – Huascarán. Přes Mekku jihoamerického horolezení – Huaraz se dostáváme do Yungay, města, které bylo koncem května 1970 zasypáno lavinou z vrcholu Huascaránu, což byla v historii NEJvětší katastrofa na jižní polokouli a i v celé historii Peru, když si vyžádala až 80 000 obětí včetně československé expedice na Huandoy a posléze právě na Huascarán.
První den podnikáme výlet k jedné z NEJvýše položených lagun na světe, laguně 69, ale počasí nám moc nepřeje, zhruba ve výšce 4400 metrů nad úrovní moře začíná pršet, foukat, ale hlavně taky člověk začíná cítit nadmořskou výšku a to, že není v Krkonoších. Počasí ale simuluje klasické podnebí konce období dešťů – druhý den ráno je jak vymalované a začíná pršet až někdy odpoledne. Využívám tak skvělého počasí a v půl sedmé vyrážím na cestu do základního tábora pod horu Pisco (5752 m) (obrázek dole),jednu z oblíbených cílů vysokohorských expedic.
Zjevuje se v celé své kráse i Chacraraju, Chopicalqui, dokonce i oba vrcholy Husacaránu, nalezený Norte a vyšší Sur. Ve výšce 4700 metrů stojím na moréně a přede mnou krásná výstupová linie Pisca, stejně jako Huandoy, původní cíl naší československé tragické expedice z roku 1970. Ještě tentýž den z Yungaye autobusujeme až do Limy, kde končí období sucha a počasí je odlišné od toho před třemi týdny, kdy jsme v Limě přistáli.
Naše peruánská mise končí na Ruzyni o dva dny později. Vítá nás zima, teplota lehce nad nulou a úsměvná politická situace. Víme, že peruánský pobyt v nás zanechá mnoho vzpomínek a zážitků a už v duchu plánujeme další jihoamerický výlet. Možností je bezpočet – peruánské hory, Bolívie, džungle, Ekvádor..
Svět cestování je neuvěřitelně rozmanitý, podělte se s námi o své zážitky a inspirujte ostatní!
Michal Vavák
Galerie: Kutnohoráci na cestách - Peru
