Situace v neprofesionálním fotbale v Čáslavi
27.1.2012 -
Kategorie: Sport
autor: redakce,
přečteno: 48x
, komentářů: 2
Jako prvního jsme vyzpovídali Václava Vondru, osobu nejpovolanější.
Popiš nám na úvod, co přesně máš v čáslavském fotbale na starosti?
No teď v létě jsme si trošičku rozdělovali funkce a momentálně jsem tedy sportovním ředitelem FK Čáslav o. s., neboli sport. ředitel pro neprofesionální fotbal. Starám se tudíž o všechny týmy od B-mužů po minipřípravku. V praxi to znamená všechny přestupy a hostování do i z klubu, smlouvy trenérů a hráčů, materiální vybavení a projekt Sportovního střediska mládeže.
Čáslavi se podařilo získat postavení Sportovního střediska mládeže, co to v sobě obnáší a jak těžké to bylo?
Status Sportovního střediska mládeže – SpSM – znamená, že naše čtyři žákovské týmy hrají žákovskou ligu. Splnit všechny podmínky náročné bylo, ale dokázali jsme to. Výhodu jsme měli ve spolupráci se ZŠ Sadová v Čáslavi, kde máme sportovní třídy. Největší nároky kladla FAČR na trenérské licence žákovských trenérů, zázemí, materiální vybavení.
A samozřejmě sehnat 20 hráčů do každého týmu (ročníky 2000, 1999,1998,1997) nebylo jednoduché. Ale díky trenérům, kteří hráče oslovili, se vše zdařilo. No a já trávil prázdniny ježděním po klubech a zařizováním hostování, přestupů nebo střídavých startů. A musím poděkovat všem klubům, že jednání byla korektní a výhodná pro všechny – pro kluby, kterým připravujeme hráče, nás i samotné kluky, kteří se můžou pyšnit tím, že hrají žákovskou ligu s Hradcem, Libercem, Mladou Boleslaví, atd.
Výsledky žáků v první půl sezóně mě mile překvapily. Zejména v nejstarších žákovských kategoriích U 14 a U 15 dosáhli kluci perfektních umístění a bodových zisků (4. resp. 7. místo, za 25, resp. 22 bodů). U mladších žáků se sčítají výsledky vlastně čtyř utkání (4 x 30 min.). Oficiálně se výsledky nezveřejňují a tabulky nevedou. Neoficiálně se týmy umístily na 10. a 11. místě, ale opravdu bych chtěl zdůraznit, že výsledek není to nejdůležitější. Jde hlavně o poměření s těmi nejlepšími, o získání herní praxe, o individuální dovednosti. A jestli budeme v tabulce čtvrtí, osmí, třináctí je jedno, pokud vychováme hráče. Bohužel se některé rodiče nedaří přesvědčit, aby se od výsledků oprostili.
Musím říci, že soutěž Sportovních středisek z našeho pohledu hodnotíme jako krok kupředu. Mladší žáci hrají 7+1 na polovinu hřiště a dva týmy současně. Vzhledem k počtu zároveň hrajících hráčů a díky hokejovému střídání si všichni kluci zahrají dostatečný počet minut. Nestává se, že by třeba ten „nejslabší“ kluk nehrál. Starší žáci U 14 a U15 již hrají na velké hřiště, s klasickými pravidly.
Co se tak dozvídám, tak celkově jsou vedením FAČR hodnoceny soutěže SpSM velmi pozitivně. Nicméně od ročníku 2012/13 se počet účastníků sníží na původně stanovených 60 klubů. Opět vypracovávám licenční manuál a musíme projít, spolu se všemi kluby, novým licenčním řízením. Přestože výsledkově jsme na tom velmi dobře (vše se odvíjí od nejstarší žákovské kategorie), není to rozhodující a není nic jistého, ale doufám, že to dopadne dobře pro čáslavský fotbal.
Pro dorost asi šance na Sportovní centrum mládeže nebyla?
Pro dorost jsme ani v létě o licenci nežádali, pouze jsem zkoušel žádat o výjimku hrát Českou ligu staršího dorostu. Nakonec hrajeme krajský přebor, což je třetí nejvyšší soutěž (stejně jako zrušené divize).
A co říkáš tomu, že dříve hrál váš dorost divizi a teď po reorganizaci hraje krajský přebor a je až 10. a mladší dokonce 14?
To, že hrajeme „pouze“ krajský přebor a ne divizi není podstatné, protože po té reorganizaci je to i nadále třetí a u mladšího dorostu dokonce druhá nejvyšší soutěž. Ale rozhodně nejsem s výsledky dorostenců spokojen. Trochu výsledkově doplácíme na naši politiku, kdy spolupracujeme s ligovými celky, kde máme kvalitní hráče: Ryšána v Hradci, Mlynku, Čerimiho a Strnada v Chrudimi, Kvíčalu ve Spartě. To jsou naši kmenoví hráči a je to pro ně i pro naší „líheň“ úspěch. Navíc teď přestoupil Smutný do Liberce. Protože tito kluci hrají jinde, samozřejmě nám chybí. Proto hraje několik mladších dorostenců za starší dorost, na což právě ti mladší nejvíce doplatili výsledkově. Starší dorostenci měli získat minimálně o devět bodů více, bohužel v některých utkáních zbytečně ztráceli.
Byly neuspokojivé výsledky i jedním z důvodů, proč přišel teď v zimě trenér Jaub Strach, který dříve trénoval muže v divizní z Velimi? Měl v jeho příchody tom „prsty“ i Jan Holík, který dříve hrál za Čáslav B a dělal Strachovi ve Velimi asistenta?
Příchod trenéra Stacha je pro nás jednoznačně krokem dopředu. Naším cílem je pozvednout dorost výsledkově a hlavně kvalitativně. V žácích máme dostatečně kvalitní a početnou základnu, ale u dorostu musíme překonat dvouleté období, kdy máme slabší ročníky. Snažíme se vytvořit na Střední zemědělské škole sportovní třídy a pracovat podobně, jako se nám to daří u žáků. V tom je nám nápomocen právě Honza Holík, který na SZeŠ učí. Od něj jsem věděl, že Jakub momentálně netrénuje a oslovil jsem ho. Pak už to bylo jen otázkou, zda se domluvíme. Vše se doladilo těsně před vánoci.
Jaké jsou výhody a nevýhody toho, že vaše áčko hraje profesionální fotbal?
Áčko je výkladní skříň každého klubu. A čím větší koláč pro áčko, tím větší kousek si ukousne i mládež a ostatní. Samozřejmě se daleko lépe shánějí hráči – ať mladí, tak i třeba do B-týmu. Na druhou stranu na druholigový klub jsou větší nároky a do profesionálního fotbalu se těžko dostávají naši hráči. Přeci jen z 3. nejvyšší soutěže dorostu je mezi profesionály velký skok. A tak naši hráči spíš zásobují okolní divizní celky, což mě osobně mrzí. Myslím, že by si zasloužili větší šanci. Na druhou stranu v B-týmu máme ze 17 lidí jediného na hostování a hrají kluci z „našeho chovu“ (smích). Kromě Hájka, který přišel na přestup z Tempa Praha, všichni ostatní hráli v našem dorostu. A když vezmu několik hráčů v divizích či krajském přeboru a Hejného s Žiakem v A-týmu (i když hrají převážně za Béčko), myslím, že na město velikosti Čáslavi je to úspěch. I když ať děláme, co děláme, nikdy se nezavděčíme všem, což sám jistě znáš ze svých aktivit.
Jaké máš trenérské plány a ambice do budoucna?
Teď se věnuju hlavně funkcionaření, trenérská činnost je na okraji. Zůstala mi už jen jedna přípravka. Přiznávám, že trenérské ambice momentálně nemám, ale baví mě vzdělávání se. Proto jsem si podal přihlášku na Profi-licenci. Jenže ta je časově náročná a nevím, zda půjde skloubit se školou. Měl jsem teď jet v říjnu na týdenní stáž v Feyenordu Rotterdam, ale bohužel to ze zdravotních důvodů mého kolegy, co měl jet se mnou, padlo. Ale pevně doufám, že se to podaří příště.
-----
Na vrcholu pyramidy čáslavského neprofesionálního fotbalu stojí mužstvo Čáslav B, hrající krajský přebor mužů. Pár otázek jsme položili Jakubu Špičákovi, útočníkovi mužstva.
Ahoj Jakube, ty jsi pro řadu lidí v Kutné Hoře byl donedávna neznámá tvář. Je to tvá první sezóna v čáslavském béčku.
Ahoj. Jsem odchovanec Čáslavi a za Čáslavské béčko jsem hrál už dříve, ale pak jsem byl rok zraněný s utrženým křížovým vazem a tak jsem si musel na premiéru v krajském přeboru bohužel počkat
Jak bys hodnotil sezonu čáslavského béčka a jak jsi spokojen se svými výkony a počtem vstřelených gólů?
Prozatím naše sezona není vůbec dobrá, takže nás bohužel čeká tuhý boj o záchranu v kraji.
Ohledně mých výkonů. Já jsem hlavně rád, že jsem se po zranění vrátil a že jsem zvládl hned hrát krajský přebor, to, přiznám se, jsem úplně nečekal. Stejně jako ostatním spoluhráčům se mi spíš vydařily zápasy doma. Zápasy venku se nepovedly takřka nikomu. Ale co si budu namlouvat, gólů mělo být určitě více.
Trenér Antoš si povzdechl nad tím, jak vás vždy zasáhla absence Vladimíra Maxy v útoku. Čím to?
Spolupráce s Vláďou Maxou je výborná, on podrží balon a pak ho rozdá a já bych měl pak být ten, který toho využije, což se ne úplně vždy povedlo. Když v sestavě nebyl, což bylo hlavně ze začátku sezóny, hráli jsme vždy jenom na jednoho útočníka. Jednou to byl Petr Váňa, podruhé já a ani jednou to body nepřineslo. Vláda ty svoje kvality má a i na hřišti dokáže tým hodně povzbudit a já se mám od něj ještě hodně co učit.
O událostech v posledním kole a výkonu rozhodčího Brejníka bylo řečeno dost. Jaký osobně ty jsi z toho měl pocit? Nemyslíš, že právě tyto situace vedou k odklonu mladých k jiným sportům?
K sudímu Brejníkovi bych se radši nevyjadřoval. Je pověstný tím, že mu nedělá problém zaříznout i domácí týmy a bohužel i u nás se mu to povedlo na jedničku. Těmto lidem nedochází, co dělají a klidně se vám vysmějí. To, že se na to koukají dvanáctiletí kluci, je těmto lidem úplně fuk. Horší je to pro rodiče, kteří se snaží vést děti ke slušnosti, ale myslím, že naštěstí to tito malí kluci rychle hodí za hlavu. Nejvíce to koušou ti kluci, kteří si chtějí zahrát amatérskou soutěž jenom pro srandu a když vidí, co se děje, tak radši skončí.
Václav Vondra mi říkal, že jsi jedním z hráčů, co se i zapojili do trénování. CO tě k tomu přivedlo a jak se ti s mládeží pracuje? Co vztah trenér-rodiče-žáčci, jak to funguje?
Sám Václav Vondra mě k tomu přivedl, už když nás trénoval, a byl to on, kdo mě naučil věci, které se teď snažím předat dále. Tak jsem to zkusil, zalíbilo se mi to, i když musím říct, že je to často dřina, zkrotit třináctiletý kluky, když vám jich na trénink přijde třeba 15. Jsem rád, že mi v tom pomáhá Petr Čuchal. Přeci jenom je starší a zkušenější, tak ví, jak se co má a spoustu věcí zařizuje on sám. S rodiči vycházím bez problémů, oni jsou často hlavně rádi, že děti dělají nějaký sport a nesedí doma u počítače, což je určitě v pořádku. A když kluci chodí, je to pro nás i známka, že je to baví a taky se nám pak s týmem lépe pracuje.
www.d10s.cz
