Szabová: Rádi bychom zvýšili zájem o technické obory
21.2.2012 -
Kategorie: Čáslav
autor: redakce,
přečteno: 205x
, komentářů: 0
Deset otázek pro novou ředitelku Vyšší odborné školy, Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Čáslavi Věru Szabovou.
Jaké je to stát se ředitelkou? Rozhodně je to velká zodpovědnost! Zodpovědnost za kvalitu středního a vyššího odborného vzdělávání, za podporu a rozvoj technických a ekonomických oborů, jejichž počátky sahají opravdu hluboko do historie (ve školním roce 2012/2013 bude mít škola 60té výročí svého založení), i za zaměstnance školy, kteří svou každodenní činností vzdělávají a vychovávají žáky a studenty nebo zajišťují chod školy. Potom je to také důslednost, komunikativnost, otevřenost aj. Je toho mnoho, o čem musíte vědět nebo co čeká na rozhodnutí.
Do výběrového řízení na pozici ředitelky školy jsem se přihlásila po interních diskusích ve vedení školy, kdy jsem pak potvrdila svou kandidaturu. Ve škole pracuji již 10 let a poznala jsem tuto organizaci z různých pracovních pozic – ať už to bylo v rámci Centra celoživotního vzdělávání, výuky společensko-vědních předmětů na VOŠ či jako zástupce ředitele školy pro vyšší odbornou školu. Tuto organizaci mám ráda a je mým cílem dále pracovat na jejím rozvoji.
V našich zeměpisných šířkách si na postu managera lidé většinou představí muže, nemáte ve své nové pozici problém s těmito stereotypy?
Musím se usmát. Ano, opět diskutovaná otázka gendru. Ustálené role mužů a žen. Muž lovec, žena ošetřovatelka. Muž rozsévač, žena vychovatelka. Ale takhle to přece již není. Lovcem, vůdcem, ředitelem může být i žena, stejně jako ošetřovatelkou, vychovatelkou a opatrovkyní může být muž. Doba je jiná, je jinde. Ale máte pravdu, stále se řeší: muž nebo žena. Tady přece záleží také na něčem jiném – na cíli, plánu, cestě, způsobu či prostředcích a potom je jedno, zdali jste osobností žena nebo muž.
Já osobně s tím problém nemám a myslím si, že ani většina mých kolegů. A pokud ano, pak mne to mrzí, ale tak to je. Podívejte se na další školy, také tam máte ve vedoucích pozicích ženy – ředitelky a tyto organizace dokonale fungují. Možná máte ale na mysli spojitost žena a zaměření „naší“ školy, které je technické a ekonomické. Ano, tady bych s otázkou mohla souhlasit, ale mám kolem sebe tým odborníků, jimiž jsou předsedové předmětových komisí, kteří tyto odbornosti zaštiťují. Ale jinak ano, setkala jsem se s tím – jedni se poptávají a jiní vám naopak fandí.
Vyšší odborná škola, Střední průmyslová škola a Obchodní akademie dnes mají celkem přes 550 studentů v 25 třídách. Přes nebývalý rozvoj, který škola zaznamenala v posledních letech, kde vidíte prostor pro další růst, zvyšování kvality?
Rádi bychom zvýšili zájem o technické obory, jak na střední škole, tak také na vyšší odborné škole a to například spoluprací s technickými podniky v Čáslavi a okolí. Ve škole máme laboratoře, dílny a odborné technické učebny, kde se žáci učí programovat CNC stroje, učí se mechatroniku, elektrotechniku, automatizaci aj. Zástupci podniků přicházejí mezi žáky maturitních ročníků s pracovními nabídkami, což je dobře, ale pro vzdělávací proces je to pozdě. My musíme žákům ukázat již na začátku, že v oborech školy naleznou uplatnění, a to právě např. ve spojení se sociálními partnery - což je prostor pro další růst a rozvoj školy. Ve spojení s podniky je to dále například vzdělávání neprezenční formou studia – jednotlivá maturitní zkouška z odborného předmětu, maturitní zkouška nebo diplomovaný specialista v oboru na vyšší odborné škole.
Oblast kvality vzdělávání řešíme jak interně, tak externě. V rámci interních činností školy klademe důraz na práci odborných předmětových komisí, na zavádění technických a ekonomických softwarů do výuky, na další vzdělávání pedagogických pracovníků a na vybavenost učeben. Ke sledování kvality využíváme také externí testování žáků pro střední školy VEKTOR a na hodnocení úrovně a kvality celé školy dotazníkové šetření MAPA ŠKOLY pro SŠ, které probíhá právě v tomto a příštím měsíci. Jedná se o celkové hodnocení školy z pohledu žáků, rodičů, pedagogů, zaměstnanců a absolventů.
Na přelomu tisíciletí se škola dočkala například moderně zařízeného přednáškového sálu s audiovizuální technikou. Mohou se žáci těšit na další investice, které by jim ulehčily studium?
Když zůstaneme u té audiovizuální techniky, tak je naší snahou vybavit všechny učebny touto technikou s připojením na internet. Škola se zapojuje do projektů z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, jejíchž součástí jsou např. právě takovéto investice.
Obecně bych ale ráda řekla, že se stále snažíme investovat finanční prostředky do techniky, vybavení laboratoří a učeben tak, abychom žákům a studentům ulehčovali studium. Bohužel, někdy je to kontraproduktivní. Žáci mají bezdrátové připojení na internet, v učebnách dataprojektory, kde jim vyučující promítají prezentace, získávají softwarové licence pro své studium doma a k čemu to vede? Sledování různých internetových stánek v době výuky, minimální snaha o studium z dalších zdrojů či neplnění domácích příprav. Technika rozhodně je výborným pomocníkem a skvěle doplňuje výuku, avšak přináší s sebou další: ale a pozor! Proto jsou pro mne důležité taktéž investice do pedagogů.
Jaký máte názor na projekt státních maturit. Jste jeho zastáncem, nebo naopak odpůrcem?
O státních maturitách se hovořilo již dávno. Jsou zavedeny v okolních státech a ani nám se nevyhnuly. To je prostě fakt. Otázkou je jejich megalomanské financování, obrovská administrativa a velká organizační zátěž pro školy - s čímž nesouhlasím. Další otázkou je: Co na to vysoké školy? Jak ony motivují žáky k získání vyšší (či nižší) úrovně státní maturity? Některé nijak, jiné minimálně. Proto i tato problematika je potřeba nastavit. A poslední má otázka se týká kritéria hodnocení škol podle úspěšnosti u státních maturit - v čemž nevidím to nejlepší řešení, jelikož to svádí k honbě za jediným cílem: státní maturita a kde jsou odbornosti různých škol nebo uplatnění absolventů?
Přizpůsobuje se nabídka předmětů a studijních oborů současné optávce zaměstnavatelů, nebo se snažíte nepodléhat dočasným trendů.
Naše škola má tradici, jak již jste podotkl v úvodu našeho rozhovoru, proto se této tradice držíme. Po celou dobu fungování školy nabízíme strojírenské obory vzdělávání, které jsme postupem času rozšířili na zaměření Mechatronika, Stavba a provoz strojů a Informační systémy. Od školního roku 1993/1994 jsme otevřeli ekonomický obor Obchodní akademie a ve školním roce 2000/2001 jsme školu obohatili o obory Technického a Ekonomického lycea. Škola vychází vstříc také absolventům SOU, kterým nabízíme dvouleté denní nástavbové studium v oboru Provozní technika.
Od školního roku 1993/1994 je otevřena také vyšší odborná škola s ekonomickým a technickým zaměřením s profilacemi Management a personalistika, Účetnictví a finance podniku, Řízení jakosti a metrologie a Údržba a servis techniky. V této oblasti vzdělávání jsme vyšli vstříc zaměstnavatelům, jelikož studium vyšší odborné školy umožňujeme i kombinovanou formou studia, kdy studium probíhá v pátek odpoledne a v sobotu jedenkrát za měsíc.
Co považujete v současné době za největší problém výše uvedeného vzdělávacího zařízení?
Kdybych řekla, že žádné problémy nemáme, nebylo by to objektivní a stejně by mi nikdo nevěřil, jelikož problémy jsou a budou všude. U nás vidím dva. Jedním jsou demografické ukazatele, tj. problémy s počty žáků a druhým jsou finance tj. problém investic (líbila by se mi venkovní učebna, hřiště, jazyková učebna) a rekonstrukcí např. okna, sportovní hala BIOS, odpady aj.
V minulých letech jsme zaznamenali spekulace a „tamtamy“ o zřízení vysoké školy neuniverzitního typu, jejíž gros by měla tvořit právě tamní „průmyslovka.“ Jedná se o mrtvý projekt, nebo jen o klid před bouří?
Vznik vysoké školy neuniverzitního typu na „průmyslovce“ byl opravdu před branami svého vzniku. Tento projekt procházel i schvalovacím procesem ve vládě, přesto nevznikl a již asi nevznikne. V průběhu procesu totiž došlo k přidávání se dalších škol v různých městech, čímž se situace zkomplikovala, do toho přišla změna vlády a potom školské reformy. Nejvíce by Vám k této problematice mohl říci pan Ing. Petr Richter, který vzniku vysoké školy neuniverzitního typu v Čáslavi věnoval spoustu času, energie a různých jednání.
Kde Vás mohou lidé potkat, když právě nevykonáváte svůj „úřad?“ Jinými slovy, jaké máte zájmy a jak relaxujete?
Opět malý úsměv. Poslední dobou se mi zdá, že už nemám čas vůbec na nic jiného. Věci do „práce“ dělám i večer doma. Ale relax potřebuji. Potřebuji si občas „vyčistit“ hlavu a protáhnout tělo. Mám ráda pohyb, hudbu, teplo a příjemnou atmosféru. Jsem cvičitelkou aerobiku a do tělocvičny chodím dvakrát týdně. Ráda plavu, bruslím (jak v létě, tak v zimě), lyžuji. Ráda se podívám na hezký film nebo si přečtu zajímavou knížku, ale přiznám se, že na to teď není kdy; maximálně tak prolistuji časopis, ale hlavu nevěším, věřím, že bude lépe.
Máte ve Vaší náročné funkci čas na skloubení profesního a rodinného života? Pozice ředitelky je jistě časově náročná.
Ano, časová náročnost je veliká. Když jsem doma, snažím se nemyslet na práci (i když mi to moc nejde) a věnovat se rodině, dětem – jejich starostem a radostem, hovořit o věcech všedních i nevšedních a při tom všem probíhají i domácí práce. Důležitý je pro nás víkend. Nyní se všichni těšíme na jarní prázdniny, kdy se chystáme na lyže - a na to se opravdu těším
Děkuji za rozhovor
jms
